Ještě před několika měsíci by Terezu vůbec nenapadlo, že její čtyřletá dcera Terezka nevidí stejně jako ostatní. Nikdy si nestěžovala, že by viděla špatně. Normálně si hrála, běhala venku, prohlížela si knížky. Zkrátka nic, co by na první pohled naznačovalo výraznější problém se zrakem.
Postupně si ale rodiče začali všímat drobností. Terezka chtěla mít některé věci blízko před očima a při zaostřování občas zvláštně nakláněla hlavu. Nebylo to nic dramatického, přesto to její maminku znepokojilo.
Jednou proto vzala papír, nakreslila na něj jednoduché obrázky a zkusila s dcerou malý domácí test. Postupně jí zakrývala jedno a druhé oko a sledovala, jak obrázky rozeznává. Právě tehdy jí poprvé došlo, že něco nemusí být v pořádku.
Výsledek vyšetření rodiče překvapil
Terezku proto rodiče objednali na oční vyšetření. Už po prvním měření se zdravotní sestra zeptala, zda dívka nenosí brýle. Přístroj totiž ukázal přibližně čtyři dioptrie.
Následovalo kompletní oční vyšetření a konečný výsledek byl pro rodiče ještě překvapivější – Terezce naměřili přibližně 5,5 dioptrie na každém oku a k tomu astigmatismus.
Pro její maminku to byl šok. Spolu s lítostí přišly i otázky, které by si v podobné situaci pravděpodobně položila většina rodičů. Jak si toho mohli nevšimnout dříve? A jak je možné, že dítě s tak vysokým počtem dioptrií běžně funguje, aniž by okolí poznalo, že špatně vidí?
Odpověď je přitom poměrně jednoduchá. Terezka sama nevěděla, že vidí špatně. Nikdy totiž neviděla jinak. Neměla zkušenost s ostrým obrazem, se kterým by mohla své vidění porovnat. To, jak svět vnímala, pro ni bylo odjakživa normální.
Brýle si oblíbila od prvního dne
Další obavou bylo, jak čtyřletá dívka nové brýle přijme. Její maminka se bála, že je bude sundávat, nebude je chtít nosit nebo si na ně bude dlouho zvykat. Stal se ale pravý opak. Od chvíle, kdy si je Terezka poprvé nasadila, je prakticky nesundává.
Právě první den s brýlemi byl pro její maminku jedním z nejsilnějších momentů celého příběhu. Terezka si je opakovaně sundávala a zase nasazovala a porovnávala, jak svět vypadá bez nich a s nimi. Některé věci ji očividně překvapovaly. Jako by najednou objevovala detaily, o kterých do té doby nevěděla.
Dnes už Terezka bere brýle jako přirozenou součást svého života a sama je chce mít nasazené prakticky pořád. S korekcí se jí pravděpodobně také lépe zaostřuje a oči nemusí vynakládat takové úsilí jako dříve.
Terezka je teprve na začátku a čekají ji další pravidelné kontroly. Pro rodiče je teď nejdůležitější, aby měla správnou korekci a brýle skutečně nosila.
Dítě nemusí vědět, že vidí špatně
Pro Terezčinu maminku má celý příběh jedno důležité ponaučení: u malých dětí není dobré čekat, až samy řeknou, že špatně vidí. Dítě, které má oční vadu od raného věku, totiž vůbec nemusí vědět, že by svět mohlo vidět jinak.
Právě proto mají preventivní oční vyšetření v dětském věku takový význam. Mohou odhalit oční vadu i u dítěte, které si na nic nestěžuje a na první pohled funguje úplně běžně.